Navštívili jsme cukrovar a lihovar Dobrovice. Dobrovice leží kousek od Mladé Boleslavi ve Středočeském kraji.
Něco málo z historie cukrovaru.
Dobrovický cukrovar je největším, nejstarším a zároveň nejmodernějším závodem svého druhu v České republice. Byl založen již v roce 1831 a od té doby nevynechal ani jednu sezónu, což je evropský unikát.
Po 40 letech komunistického strádání v něm byly po roce 1989 znovu nastartovány investice, modernizace a rozvoj zpracovatelské kapacity, která se díky tomu zvýšila z porevolučních 1000 tun řepy denně na současných 15 tisíc tun řepy za den.
V roce 2006 přibyl k cukrovaru také lihovar s kapacitou přes 1 milion hektolitrů bezvodého lihu, což z něj činí největší průmyslový lihovar v České republice. Od roku 2012 je potom součástí areálu také čistírna lihovarských výpalků, na které jsou zpracovány vedlejší produkty výroby lihu na biometan.
Dobrovický závod pracuje zcela v souladu s principy cirkulární ekonomiky, kdy dokáže cukrovou řepu zpracovat bezezbytku a bezodpadově. Hlavními produkty jsou cukr, lihy, krmiva, hnojiva, zemina, voda a energie.
A jak to celé probíhalo?
Vše nám krásně sepsal pan Farský, který výlet zorganizoval.
Je 11. října a přesně ve 13 hodin odjíždíme autobusem pana Pacáka s 30 seniory do jednoho ze dvou cukrovarů v České republice, a to do Dobrovice.
I když je říjen, sluníčko příjemně hřeje a větřík zůstal někde v hajanech.
Do cukrovaru jsme dorazili po necelé hodině cesty. Zde jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina, kterou tvořili manželé Trnkovi, si s průvodcem prošla Muzeum cukrovarnictví. Druhá skupina oblékla oranžové vesty a outfit doplnila ochrannými přilbami a síťkami na vlasy. Abychom dobře slyšeli mladou průvodkyni, zapůjčili nám sluchátka, která se ve velmi hlučném provozu osvědčila. Jeden a půl hodinovou prohlídku v pěkném a čistém prostředí zvládli všichni bez problémů, jen v poslední hale, kde se přímo zpracovává řepa a vyrábí cukr, byla prohlídka náročnější kvůli dlouhému kovovému schodišti, ale i s tím si návštěvníci poradili.
Po skončení prohlídky nás autobus odvezl na nedaleké náměstí, kde jsme se posilnili v místní restauraci pivečkem nebo kávou.
Se zapadajícím sluníčkem jsme se vraceli zpět do Stráže. Z autobusu jsme vystupovali přesně v 18 hodin, kdy z kostela odbíjel zvon.
Děkuji všem, kteří se přihlásili na tento odpolední výlet.
Lubomír Farský
