Liberecký kraj ve spolupráci s organizacemi, které se věnují doprovázení pěstounských rodin, realizuje od roku 2015 celokrajskou kampaň s názvem MÍT DOMOV A RODINU „Samozřejmost, nebo vzácnost?“. Cílem kampaně je zvýšit počet náhradních rodičů, kterých je v kraji stále nedostatek. V současné době hledá Liberecký kraj náhradní rodinu pro zhruba 160 dětí.
Mýty o pěstounství
Mnoho lidí má o pěstounství zkreslené představy. Často se pak stává, že jim tyto představy brání zajímat se o pěstounství více. Jaké jsou nejčastější mýty o pěstounství a jaká je jejich skutečnost? V rámci kampaně MÍT DOMOV A RODINU „Samozřejmost, nebo vzácnost?“, jejímž cílem je zvýšit počet náhradních rodičů v Libereckém kraji, bylo zveřejněno celkem osm mýtů. Tři z nich jsou uvedeny v tomto článku. Další mýty jsou uvedeny na webové stránce www.rodinalk.cz, kde zájemci o náhradní rodinnou péči naleznou bližší informace k náhradnímu rodičovství (např. informace o procesu, jak se stát náhradním rodičem, kontakty, skutečné příběhy pěstounství, rozhovory s pěstounskými rodinami a jiné).
Může se jednotlivec stát náhradním rodičem?
Žádat o svěření dítěte do pěstounské péče nebo do osvojení může také samožadatel. Manželství nebo partnerství není podmínkou pro podání žádosti a v rámci odborného posouzení se hledí na jiné předpoklady a kompetence k péči o dítě. Náhradním rodičem se tak může stát i žadatel žijící sám.
Je pěstounská péče vhodná pouze pro malé děti?
Pro dítě v jakémkoliv věku je velmi důležité zažít fungující rodinu a individuální vztah s pečujícím dospělým. Díky bezpečnému vztahu s pěstouny může dítě získat zdravější vztahové vzorce, které využije při budování partnerských vztahů a výchově svých dětí.
Starší děti v ústavní péči někdy samy tvrdí, že k pěstounům nechtějí. Důvodem je často strach ze změny a odmítnutí. I pro nás dospělé je méně bolestné věřit, že starší děti do pěstounské péče nechtějí, než si připustit, že bohužel není mnoho pěstounů, kteří by je přijali.
Je pěstounská péče to samé, co adopce?
Není. Pěstounská péče je vlastně takové specifické rodičovství. Pěstouni přijímají do svých rodin děti, které mají a znají své rodiny. V rodném listě mají zapsané rodiče, kterým se narodily. Pěstounská péče je sledovaná a podporovaná odborníky a je považovaná za profesi, která je finančně odměňovaná. Pěstounská péče končí pro dítě jeho zletilostí nebo návratem k rodičům. Adopce je dle zákona plnohodnotným rodičovstvím. Děti svěřené do adopce mají v rodném listě adoptivní rodiče a jsou jejich dětmi se všemi právy a povinnostmi. Adoptivní rodiny si podporu a pomoc odborníků ohledně náhradního rodičovství vyhledávají v případě potřeby samostatně. Adopce znamená trvalý nezrušitelný vztah mezi rodiči a dítětem.
Marcela – skutečný příběh
„Když je alkohol víc než srdce“
Marcela, 18letá slečna s velkými plány do života. Dokončuje studium na střední zdravotnické škole a má jasný cíl – pečovat o malé děti hospitalizované v nemocnici. Vzhledem k tomu, že sama to pravé spokojené a bezstarostné dětství nezažila, uvědomuje si, jak je pozornost a starostlivost potřebná. Na své vlastní vyrůstání nemá hezké vzpomínky. Společně se svými dvěma mladšími sourozenci žila s matkou, která byla závislá na alkoholu, otec rodinu opustil. Ačkoliv jí nebylo ani 8 let, věděla, co dělat, když matka zkolabovala po nadměrném požití vodky. Děti neznaly disciplínu, neměly žádné kladné vzory, do školy chodily neupravené, špinavé, bez domácích úkolů. Z rodinného rozpočtu se kupoval převážně alkohol, a tak často zažívaly takovou nouzi o jídlo, že musely žebrat na ulici. O sladkostech se jim mohlo jenom zdát. Marcela musela bratrovi a sestře rodičovskou péči částečně nahrazovat. Zájem sociální pracovnice na sebe nenechal dlouho čekat. Byl podán návrh na umístění dětí do ústavní péče. A právě tehdy se objevilo světlo na konci tunelu. Na scénu vstoupila teta, která nedovolila, aby Marcela se svými dvěma sourozenci nadále doplácela na selhání rodičů a rozhodla se vzít si je do pěstounské péče. Kdyby se tak nestalo, dostaly by se do dětského domova. Teta jim dala nový směr, novou naději a život naplněný porozuměním, trpělivostí a respektem. A proto má pěstounství smysl – dává dětem šanci na lepší život.
Text i fotografie jsou autentické a jsou autorizovány náhradní rodinou. Skutečný příběh pěstounství byl zveřejněn v rámci kampaně MÍT DOMOV A RODINU „Samozřejmost, nebo vzácnost?“, jejímž cílem je zvýšit počet náhradních rodičů v Libereckém kraji.
Pomoci můžete i Vy!
Zaujal Vás tento příběh a chtěli byste si přečíst další? Rádi byste poskytli dítěti, které nemůže vyrůstat ve své biologické rodině, lásku a bezpečný domov a nevíte, jaké kroky musíte učinit, abyste se stali náhradním rodičem? Věděli jste, že jedním z nejčastějších mýtů o náhradním rodičovství je, že se jednotlivec nemůže stát pěstounem nebo osvojitelem? Víte, jaké další mýty panují o náhradním rodičovství? Více informací o náhradní rodinné péči naleznete na stránce www.rodinalk.cz
Zdroj: článek, foto, logo – Liberecký kraj
