O TVORBĚ OBECNÍCH ZNAKŮ

Z poznání historického vývoje městských a obecních znaků lze ze skladby užitých znakových figur a dalších souvislostí odvodit pohnutky, stanovit příčiny a inspirace jejich volby. Můžeme je rozdělit do několika skupin. Vyjmenujeme jen některé.

Mnoho obecních znaků je odvozeno od znaků vrchností. Ať od znaku krále u měst královských, či od znaku šlechtického majitele, biskupa nebo církevní instituce u měst poddanských. Při jejich tvorbě bylo snahou navrhovatelů odlišit nějakým způsobem znak obce od znaku vlastníka. Stávalo se tak různými způsoby, jakými bylo přijetí pouhé části znaku, umenšení znakových figur, změna tinktur znakového pole či znamení, nebo doplnění další figurou nebo znamením atd.

Jinou skupinu tvoří znaky odvozené od přírodních podmínek. Například použitím figury kopce je charakterizováno prostředí, ve kterém obec leží. Vlnité břevno má obvykle souvislost s existencí vodního toku. Stejným způsobem vypovídá vyobrazení skály. Stromy mohou symbolizovat okolní lesy. Některá znamení ukazovala na převažující zaměstnání obyvatel. Proto se objevují ve znacích motivy zemědělské, vinařské, chmelařské, rybářské, hornické atd. Ve znacích se připomínaly i různé události.

Jednu z nejcennějších skupin jsou znaky ukazující užitými symboly na jméno obce. Tak jak je například jabloň ve znaku Jablonce nad Nisou, rak ve znaku Rakovníka, či měsíc – luna ve znaku Loun. Takovým znaků se říká „znaky mluvící“.

Současné tendence ve tvorbě obecních znaků se přidržují již osvědčených metod a postupů. Přesto jsou některé figury pro obce bez statutu města nepoužitelné. Například hradby, jejichž fyzická existence byla vysoce ceněnou výsadou a pýchou každého města a zároveň jejich nejpřípadnějším symbolem.

Heraldická komise Parlamentu České republiky preferuje u obcí znaky jednodušší, které více odpovídají původním praktickým funkcím znaků a také významu uživatele. Podoba navrženého znaku musí bezpodmínečně být v souladu s pravidly, zásadami a uzancemi heraldiky. Nemá kolidovat se znaky již v České republice užívanými. Má být jednoznačným a nezaměnitelným symbolem konkrétní obce.

Z HISTORIE OBCE

Obec se původně jmenovala Habendorf a v pramenech ji poprvé zaznamenáváme v roce 1469. Přes tuto poměrně pozdní zmínku existuje shoda, že obec vznikla kolonizací, kterou v tomto kraji uskutečňovali od konce 13. století Biebersteinové, majitelé hradu Frýdlantu. Dle původního názvu se usuzuje osídlenci pocházeli ze stejnojmenné vsi v Horní Lužici.

S Biebersteiny byly dějiny Frýdlantská spojeny téměř tři století. Po té co v roce 1551 Kryštofem z Biebersteina vymřela frýdlantská rodová linie, převzala majetek česká královská komora, která odmítla dědické nároky lužických Biebersteinů. V roce 1558 koupil panství Frýdlant císařský rada Bedřich z Redernu. Ačkoliv zde Redernové hospodařili pouhých 70 let, přesto se toto období významně zapsalo do dějin měst a obcí jako éra hospodářského růstu a prosperity. V roce 1559 se v Habendorfu připomíná kostel sv. Kateřiny Alexandrijské. Předpokládá se, že iniciátorkou stavby byla Kateřina hraběnka Schlicková, manželka Melichara z Redernu. Patrocinium kostela zřejmě nebylo vybráno náhodně.

Období po Bíle hoře je spojeno s konfiskacemi majetku účastníků stavovského povstání. Postiženi byli i Redernové a majetek získal Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v Chebu v roce 1634 se majitelem Frýdlantu stal Matyáš hrabě Gallas. V roce 1757 zemřel Filip Josef hrabě z Gallasu a zakrátko na to i jeho manželka. Podle závěti se dědicem stal Kristián Filip hrabě Clam. Ten vyhověl přání posledního Gallase a spojil jeho jméno se svým. Potomci se pak nazývali Clam-Gallasové a drželi zdejší statky až do roku 1945.

S rozvojem manufakturní a průmyslové výroby vznikla potřeba nových pracovních sil. V roce 1761 založil hrabě Jan Kryštof Clam, otec dědice frýdlantského panství, na východ od stávající vsi Habendorf novou obec s názvem Nový Habendorf. Původní ves se začala nazývat Starý Habendorf. V roce 1911 byly obě vsi sloučeny do jediné pod názvem Starý Habendorf. Aglomerace byla v roce 1916 povýšena na městys.

V roce 1947 obdržela obec nový název Stráž nad Nisou. Administrativním rozhodnutím je obec od 1.5. 1976 součástí města Liberce jako XXVI. čtvrť. 1. 9. 1990 se Stráž nad Nisou osamostatnila a obyvatelé si zvolili vlastní samosprávu. Tento akt a skutečnost, že v minulosti byla obec městysem, je pro vznik obecních symbolů – znaku, praporu a pečeti – velice silným argumentem.

O OBECNÍM SYMBOLU A LOGU

Přesto, že v roce 1916 povýšil císař Starý Habendorf na městys, nebylo s tímto aktem spojeno udělení znaku. Žádost o udělení znaku obvykle povýšení následovalo, ale mnohé obce nebyly schopné uhradit taxu císařské a královské dvorské kanceláře a další náklady na zhotovení diplomu a vymalování znaku. Rezignace obcí na znak nebyla jevem neobvyklým.

Jak bylo napsáno výše, je kostel sv. Kateřiny připomínaný od roku 1599. Přesto, že byl po převážnou dobu své existence filiálním a farním se stal až po roce 1900, vždy tvořil dominantu obce a plnil funkci jejího duchovního centra. Zřejmě není náhodou, že jeho silueta se objevila v záhlaví dopisních papírů současného obecního úřadu. Spolu s kostelem je vyobrazena brána. Byla postavena v letech 1692 – 1693 a uzavírala areál bývalého a dnes neexistujícího panského dvora. Prostor, který dvůr zaujímal se stal přirozeným centrem a brána je pro návštěvníky obce nepřehlédnutelným objektem.

O SV. KATEŘINĚ

Sv. Kateřina Alexandrijská žila ve 4. století. Od 10. století vyprávějí legendy o vzdělané královské dceři, které se ve snu zjevilo Jezulátko a dalo jí na prst zásnubní prsten. Císař Maxentius, kterého odmítla jako svého nápadníka, ji uvěznil. Měla být mučena, ale blesk roztříštil mučící nástroj kolo posázené noži. Kateřina byla sťata mečem. Andělé odnesli její tělo na horu Sinaj, kde byl k její cti postaven klášter. Speciálním a nejvýraznějším atributem sv. Kateřiny je kolo posázené noži nebo hřeby, mnohdy je zlomené. V ikonografii světice existují obrazy se scénou, ve které přijímá od malého Ježíška prsten. Tato oblíbená světice císaře a českého krále Karla IV., bývá zobrazována s korunou, palmovou ratolestí (symbol mučednictví) a knihou.

Přesto, že sv. Kateřina byla v Čechách uctívána, je odraz této úcty v české komunální heraldice malý. Kolo sv. Kateřiny se vyskytuje pouze ve znaku obce Hora sv. Kateřiny a nově ve znaku obce Merboltice.

NÁVRHY ZNAKU

Návrh č. I

Štít dělený modře a zlatě, nahoře od dělící čáry polovina stříbrného vozového kola, dole leží červený jelení paroh.

Dělení štítu na dvě poloviny lze vyložit jako poukázání na skutečnost, že nynější obec Stráž nad Nisou tvoří dvě historické vsi Starý a Nový Habendorf. Jelení paroh v dolní části je připomenutím zakladatelů obce pánů z Biebersteinu. Polovina vozového kola v horní polovině štítu se vztahuje k rodu Redernů. Kolo bylo jejich rodovým znakem (mluvící známem od das Rad, die Řáde). Kolem lze připomenout jak pravděpodobnou stavitelku kostela Kateřinu z Redernu, tak do jisté míry i sv. Kateřinu, jejímž atributem kolo bylo. Počet loukotí je možné zvýšit.

Návrh č. 2

Ve štítu děleném červeně a stříbrně dělené vozové kolo. Nahoře zlaté, uprostřed vylomené a opatřené na obvodu stříbrnými noži, v místě chybějící části kola zlatá korunka s hrotitými výstupky zakončenými trojlístky, dole kolo modré.

Dělení štítu na dvě části bylo již vysvětleno. Kolo v dolní části v má opět vztah k Redernům, s nutností použití opačných barev s ohledem na dodržení heraldického pravidla o barvě a kovu. Horní část kola je osazena noži a doplněna korunou. Je to symbol sv. Kateřiny, která dle hagiografie byla královskou dcerou – proto korunka. Jejím hlavním atributem je mučící nástroj bleskem rozbité kolo. V ikonografii je její postava oděna do červeného pláště – proto červené pole. Část kola sv. Kateřiny a s částí kola redernovského tvoří dohromady jeden celek, který tak v sobě obsahuje výklad o spojení kostela sv. Kateřiny s Kateřinou z Redernu.

Návrh č. 3

V modrém štítu, zelený pahorek se zlatou korunou, z které vyrůstá nahá ženská postava se zlatými vlasy, vavřínovým věnečkem na hlavě a červeným jelením parožím v pozdvižené pravici. Na pahorku je stříbrné vozové kolo.

Znak použitím zeleného vrchu a modrého pole štítu vyjadřuje přírodní podmínky polohy obce. Ženská postava je ve své podobě totožná se základním rodovým znakem rodu Clamů, resp. klenotem tohoto znaku a je používán ve znaku hrabat Clam-Gallasů. Kolo na ploše vrchu má vztah k rodu Redemů. I zde je vyjádřeno jinými prostředky původní složení obce ze dvou samostatných vsí. Starý Habendorf s kostelem sv. Kateřiny symbolizuje redernovské kolo a Nový Habendorf symbolizuje z koruny vyrůstající panna jako část znaku jeho zakladatele, hraběte Clama.
Clam-Gallasové byli držitelé obce s nejdelší tradicí. I zde je možné počet loukotí v kole zvýšit.

Návrh č. 4

V modrém štítu na zeleném vrchu stříbrná otevřená brána se zlatými veřejemi vrat. V průhledu na vrcholu kopce zlatá koruna a v ní stříbrné vozové kolo. Ve znaku je použit motiv brány, inspirovaný v užívaném obecním logu.

Brána v uvedené podobě je v heraldice známá a užívaná figura. Proto je její užití plnohodnotné. Brána připomíná existenci panského dvora, který se stal základem obce a místo, kde stál je dnes středem obce. Otevřená brána jakoby zvala ke vstupu. A je také symbolem pohostinnosti. V průhledu brány je koruna s kolem se vztahem k rodu pánů z Redernu. Ukazuje se tak nepřímo i na kostel sv. Kateřiny.

Návrh č. 5

Ve štítu děleném stříbrně a modře zlatá koruna a v ní zlatý prsten s červeným kamenem.

Dělením šítu na dvě části je opět poukázáno na původně dvě vsi, sloučené v roce 1911 do jediné. V druhé rovině výkladu lze hovořit o použití redernovských rodových barev se vztahem k figuře koruny a prstenu. Koruna a prsten jsou atributy sv. Kateřiny. Jde o symboly, které nejsou spojeny s umučením svaté, ale symboly s vyšší duchovní hodnotou. Koruna má oporu v tom, že sv. Kateřina byla královskou dcerou. Prsten představuje její zasnoubení s Ježíšem. V obecné rovině je prsten symbolem svazku, smlouvy, věrnosti. Tvar kruhu je symbolem věčnosti a neustále se opakujícího toku času.

NÁVRHY PRAPORU

Prapory měst a obcí se podle nepsaného pravidla odvozují od znaku. Barva štítu a hlavní figury je obvykle kombinována na list praporu v podélných pruzích stejné šířky. Problémem návrhu nového praporu je nesnadnost nacházení nepoužitých variant, protože kombinace dvou, tří i čtyř podélných pruhů v barvách modré, červená, bílé, žluté a zelené jsou v podstatě vyčerpány.

Úskalím návrhů obecních praporů je také skutečnost, že dosud není k dispozici kompendium praporů existujících. Stejně tak jako znak, měl by i prapor mít takovou podobu, aby jeho zaměnitelnost s jiným byla pokud možno vyloučena.

Ke každému z předkládaných návrhů obecního znaku je přiložen návrh praporu. Jejich podoba vychází z podoby a barevnosti znaku a znakových figur. Snahou bylo přenést i na prapor informace obsažené ve znaku a zachovat do určité míry jeho schopnost ikonografické výpovědi.

Prapory jsou standardně navrhovány v poměru šířky k délce 2:3

Návrh č. 1/1

list praporu tvoří čtyři vodorovné pruhy bílý, modrý, žlutý a červený.

List praporu v podobě „klasických“ vodorovných pruhů opakuje všechny barvy znaku. Horní dva pruhy bílý a modrý odpovídají barvě horního pole štítu a jeho figuře, shodně tak dolní dva pruhy odpovídají dolní polovině znaku.

Návrh č. 1/2

list tvoří modrý žerďový pruh do 1/3 délky listu a tři vodorovné pruhy žlutý, bílý a červený.

Podobně jako u předchozího návrhu jsou použity barvy ze znaku ve vodorovných pruzích, ale s použitím svislého pruhu při žerdi. Ten je inspirován podobou štítu při jeho naklonění od 90 stupňů a má odlišit obecní prapor od jiných.

Návrh č. 1/3

list tvoří dva vodorovné pruhy modrý a žlutý, v žerďové části je nahoře od dělicí čáry polovina bílého vozového kola, dole červený jelení paroh.

Prapor v této podobě, která opakuje znamení ze znaku i na svém listu, je nezaměnitelný. Je nesnadněji vyrobitelný, ale při současných technologiích tisku je to námitka zbytná.

Návrh č. 2/1

list tvoří vodorovné pruhy žlutý, červený, bílý a modrý.

Prapor opakuje všechny barvy užité ve znaku v „klasickém“ uspořádání.

Návrh č. 2/2

list tvoří červený žerďový pruh a vodorovné pruhy bílý, žlutý a modrý.

Výklad je totožný s výkladem u návrhu praporu č. 1/2.

Návrh č. 3/1

list tvoří vodorovné pruhy bílý, modrý, bílý a zelený.

Modrý pruh zastupuje modrou barvu znakového pole. Zelený pruh má oporu v zeleném vrchu. Jeden z bílých pruhů se vztahuje k postavě panny ve znaku a druhý ke stříbrnému vozovému kolu.

Návrh č. 3/2

modrý list se zeleným žerďovým klínem lemovaným žlutou krokví s vrcholem na středu vlajícího okraje. Ramena krokve vycházejí z první a poslední šestiny žerďového okraje.

Modrý list praporu odpovídá modrému štítu znaku. Zelený klín byl inspirován zeleným vrchem a žlutá krokvice zlatou korunkou na něm.

Návrh č. 3/3 a 4/4

list tvoří dva svislé pruhy modrý a bílý, na modrém pruhu bílé vozové kolo.

Prapor je inspirován modrým polem štítu a figurou panny, kterou v praporu nahrazuje bílá. Bílé kolo, totožné s kolem ve znaku, má krom jiného také funkci odlišovací. Návrh praporu je veden snahou o jednoduché řešení.

Totožný prapor je možné použít i pro znak č. 4.

Návrh č. 4/1

list tvoří vodorovné pruhy žlutý, bílý, modrý, bílý a žlutý.

Oba bílé pruhy mají oporu v barvě brány. Žluté pruhy jsou inspirovány barvou vrat. Modrý pruh je totožný s barvou štítu.

Návrh č. 4/2

list tvoří zelený žerďový klín s vrcholem v 1/4 délky listu a vodorovné pruhy bílý, modrý a bílý (1 : 2 :1).

Zelený klín se shoduje s vrchem ve znaku. Bílé pruhy mají oporu v barvě brány a modrý pruh je barvou znakového pole. Způsob řazení vodorovných pruhů může vyvolávat představu stříbrné brány a modrého průhledu skrze ní.

Návrh č. 4/3

list tvoří zelený žerďový pruh do 1/3 délky listu a vodorovné pruhy žlutý, bílý, modrý, bílý a žlutý.

Návrh opakuje podobu praporu pod č. 4/1 s tím, že je doplněn zelený žerďový pruh, který je odrazem zeleného vrchu ve znaku.

Návrh č. 4/4

viz popis u č. 3/3

Barvy modrá a bílá opakují barevnost modrého štítu a stříbrné brány jako hlavní figury. Kolo opět doplňuje prapor o rozlišující prvek.

Návrh č. 5/1

list tvoří žlutý žerďový pruh do 1/3 délky, ohraničený zubatě třemi zuby a dvěma prohlubněmi, a pruhy bílý a modrý.

List je vodorovnými pruhy totožný se základním členěním štítu. Zubatý žerďový pruh je inspirován tvarem koruny. List praporu nutně potřebuje být odlišen od řady již užívaných praporů, které tvoří pouze dva pruhy bílý a modrý.

Návrh č. 5/2

list tvoří pruhy bílý a modrý a žlutý lem široký 1/8 šířky listu.
Výklad viz předchozí návrh. Lem je do jisté míry inspirován prstenem. I zde platí, že je nezbytné odlišení.

Všechny návrhy znaků i praporů jsou tvořeny na základně příslušných oborových pravidel, zásad a usancí. Volba kteréhokoliv z nich je volbou dobrou.

Přeji Vám při Vašem rozhodování šťastné okolnosti.

Stanislav Kasík
Roudnice nad Labem, 20. října 1998

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..